Jako relax po zimě jsme si naplánovali týdenní jógový pobyt u Rudého moře v egyptském Dahabu na Sinajském poloostrově. Nějak jsme dlouho nebyli u moře, já nebyl v Egyptě ještě nikdy, jogový pobyt plánujeme už delší dobu a vůbec se hodilo to načasování, protože jsme během dubna spolu s Pablem dosti makali na prováděčkách pro blížící se rekonstrukci našeho domu, takže to chtělo voraz.
Akci pořádali Lucka Königová & Lenka Nezvalová a sešla se na ní rozmanitá skupinka cvičenců, konkrétně zejména žen...no ale oproti původnímu plánu, jet do teplých krajů meditovat sám, se mnou vyrazila i Kačka, takže jsem musel sekat dobrotu ;o) Cvičili jsme každý den ráno a večer, vždy až dvě hodiny, takže pro zatuhlé sportovce občas slušná makačka.
Rozličná jogová cvičení jsme si užívali v nádherné tělocvičně s výhledem na moře i hory. Došlo na parádní šnorchlování na korálových útesech v Akabském zálivu nadohled od tajuplné Saudské Arábie, vytříbené pochoutky z darů moře i všemožné fresh ovoce z delty Nilu, jako třeba guavu, kterou jsem čerstvou jedl naposled na Kostarice.
Co nás ale hodně zklamalo, bylo znečištěné okolí Dahabu i turisticky navštěvovaných horských oblastí poloostrova. Turistický "rozvoj" oblasti zjevně není zrovna řízený, chybí potřebná infrastruktura i služby. Dahab samotný přitom už dávno není hippiesácká kolonie pro alternativce a potápěče, který prý ještě nedávno býval. S beduínskou kulturou to má společného už jen pramálo. Velká část pobřeží je tak zasviněná igelity a petkami, následuje řada více méně vypiplaných hotýlků, a potom už zas jen totální bordel. Vzhledem k silnému větru v oblasti se odpadky bohužel válí, kam až oko dohlédne.
Během pobytu došlo i na noční výstup na Mojžíšovu horu, kam pravidelně za prožitkem východu slunce na vrcholu posvátné hory míří davy poutníků z celého světa. Pod horou jsme pak navštívili klášter Sv. Kateřiny, který má být nejstarším fungujícím křesťanským (ortodoxním) klášterem na světe, a kde mimochodem naleznete i mešitu pro muslimské poutníky. Nachází se tam též sbírka vzácných rukopisů a listin, které, stejně jako mnoho křesťanských poutních míst v oblasti, nebyly z důvodu "nezájmu" egyptské správy dosud náležitě archeologicky prozkoumány.
Sinaj a jemu přilehlé oblasti jsou plné míst, kde jsou cítit velké události našich dávných dějin a prolínání křesťanské, židovské i arabské kultury, o ještě starších kulturách nemluvě. Kdo ví, co by se tam všechno mohlo ještě objevit, ale možná je dobře, že se v tom budou hrabat až nějaké příští generace. Takové, která nevytvoří smetiště i z posvátného "treku" na Mojžíšovu horu a budou tam namísto "multinational & corporate" produktů opět prodávat pečené placky a podávat ibiškový čaj, jako tomu bylo ještě před pár lety...
Vzhledem k výše uvedenému se asi není čemu divit, že jsme z celého pobytu měli velmi smíšené pocity, které, pokud Vás to zajímá, více rozvíjím v komentáři níže. Rozhodně jsme si ale odpočinuli, super zacvičili a poznali moc zajímavé lidi. Jo a taky jsem se nechal u jednoho místního borce ostříhat a byl to velký zážitek, včetně částečné depilace tváří, nosu a uší srolovanou nití! ;o)) Teď už se nám rozjíždí rekonstrukce, takže těžko odhadovat, jak bude vypadat náš outdoorový režim v následujících měsících. Asi nic velikého, ale tím spíš se na nějaké ty výjezdy s kajaky, MTB či na ferraty někam do nezničené přírody těšíme.
Dovolte jeden podotek k výše uvedenému, přičemž budu moc rád za Vaše názory, jedno zda na tomto místě, face 2 face či třeba mailem. Zmíněné znečištění životního prostředí v Dahabu a jeho okolí ve mně krom rozhořčení vyvolalo též řadu otázek. Proč se tak vůbec stalo a proč se situace tak rapidně v posledních letech zhoršuje? Je vhodné tam vůbec jezdit, když je jasné, že k tomuto ničení přírody přímo i nepřímo přispíváme? Bude možné tam za pár let vůbec ještě třeba s dětmi jet? Proč se naprostá většina lidí tváří, jako že se nic neděje?! Nechci se pouštět do přílišného mudrování o problémech současné civilizace a udržitelném rozvoji, ale prostě nad těmito problémy neumím jen tak mávnout rukou. Nechci se nikoho škodolibě dotknout, ale můj názor je ten, že je svým způsobem zvrhlé do těchto oblastí jezdit a nevšímat si negativních efektů, které to s sebou pro místní kulturu i prostředí přináší. Přijde nám značně pokrytecké svádět to na nevyspělou arabskou či beduínskou kulturu či se spokojit s tím, že jinde je ještě hůř. Na vlastní oči jsem viděl nově dostavěný Mariott hotel na odlehlém místě za Dahabem, kde bylo uvnitř vše vypiglováno, ale hned za zdí a na plážích kolem byly hory odpadků, které vítr rozfoukává po celém Sinaji. Ten hotel tam postavili zahraniční investoři a jezdíme tam my...tak by nás asi mělo zajímat, co se pro naše pohodlí a rekreaci s těmi odpadky a okolním prostředím děje. Nemluvě o těch turistech, kteří si to vysloveně užívají - prostě po nás potopa, hlavně že doma na zahrádce to máme pěkný. Bude snad hůř a hůř, až už to bude nepřijatelné i pro nemyslící davy a přestanou tam jezdit? Nebo si to uvědomí Beduíni dříve sami? Stejně jako by si měli uvědomit, že se nevědomky nechali znásilnit turistickým ruchem... A bude se to ještě dát zachránit? Podobně jako u dalších paradoxů civilizačního "rozvoje" bohužel odpověď neznám. Suma sumárum, mám silný pocit, že není správné tuto formu turistiky podporovat a pomáhat tak tuto a podobné oblasti ničit. Alternativní formy turistiky, cílené na obnovu poničených oblastí a jejich kultur, to je samozřejmě jiná liga, pokud se to ovšem uchopí správně.
OdpovědětVymazat